Austrálie 2008
|
Pátek, 01 Srpen 2008 00:58 |
|
Opuštění Austrálie proběhlo naprosto v pořádku a po zhruba deseti hodinách jsme se přesunuli do Soulu. Tady nás čekalo krátké odbavení, vyplnění dvou formulářů a přesun do hotelu, který je patnáct minut od letiště. Údajně. Podle většiny z nás byl tak pět minut a nebylo potřeba autobusu. Nicméně o hosty se starají dobře. Prvním poznatkem byl velmi divný vzduch. Vlhký a těžký, a proto v autobuse mají klimatizaci. Nemají ale dvoje dveře, což možná bylo daným typem. Po přesunu do hotelu jsme se ubytovali. Shodou náhod jsem bydlel ve dvanáctém patře, což mi připomnělo domov. Pokoje tu mají velmi hezké. Přesně nevím, ale myslím, že hotel byl čtyřhvězdičkový a vše funguje na bezpečnostní kartu, kterou třeba mají v Hotelu Bohemia. Večeře byla formou rautu a následně byl volný program. Do města se nešlo - to je údajně padesát kilometrů od hotelu. Takže jsme chtěli ochutnat místní pivo, ale nakonec jsme se rozhodli pro víno. Místní jsme ale nenašli, tak jsme skončili u italského. Jiní zase si šli zaplavat do hotelového bazénu. Někdy kolem půlnoci jsme šli spát, abychom ráno včas vstali. Budíček byl individuální. Já z pelechu vylezl kolem osmé a vydal se na snídani, která byla velmi bohatá. Myslím, že kdybych vyrovnal všechnu nabídku vedle sebe, tak má na délku tak kolem 35 metrů. Počínaje pečivem, přes mussli, ovoce, koláčky, uzeninu, jogurty atd. Následně byla chvilka volna, takže jsem nezahálel a vydal se do okolí hotelu. Prvním překvapením, milým, byl semafor. Když jsem k němu přišel a stiskl tlačítko, tak mluvil. Prý ať počkám na zelenou. Nicméně ve chvíli, kdy skočila zelená, tak zaznělo už jen jděte a zazněla hudba. Velmi zajímavé. Moje cesta směřovala mezi další hotely, mezi kterými byly malé obchůdky apod. Po chvilce jsem došel k obrovskému golfovému hřišti. Myslím si, že velice dobře vybavenému, o čem svědčí i "myčka" na boty pro hosty, aby po dohrání se umyli. |
|
|
Čtvrtek, 31 Červenec 2008 07:24 |
|
|
|
Středa, 30 Červenec 2008 01:00 |
|
Týden je skoro za námi od posledního blogu, který byl naplněn nejenom stěhováním, ale i poznáváním. Nicméně dobré je začít postupně. V pondělí jsme opouštěli školu a přestěhovali jsme se na olympijský stadion do jedné z hal. Tady jsme spali opět na karimatkách a hala vypadá dneska jako prázdný veletržní pavilon - taková rotunda. Češi měli sídlo na ochozu, takže jedno z nejlepších. Ostatní jsme tím pádem měli jako na dlani. Kolik nás tu bylo? Těžko říci, ale tipuji několik tisíc. Odhadem i v dalších halách nás podle organizátorů mělo být okolo šestnáctitisíc. Nicméně v jednom z vedlejších pavilonů jsme měli mše. Zajímavostí byly v olympijském městečku sprchy. To je na dlouhé vyprávění. Zároveň musím říci, že doprava do olympijského městečka probíhala naprosto super, protože jezdili bezvadné spoje (zřejmě pro nás objednané). Jinak městečko není mrtvé - je tu třeba McDonald (kde jsem za dobu svého pobytu strávil mnoho času), ale i hotely (v jednom z nich jsem byl i na netu vyřídit nejnutnější pracovní záležitosti).
|
|
|
Středa, 30 Červenec 2008 01:00 |
|
Pondělní putování po Sydney jsem ráno zahájil v místní botanické zahradě, která je velmi malý kousek od centra. Její exponáty jsou skvělé a velmi zajímavé je i zapojení lidí do péče o zahrady. Při své návštěvě jsem tam totiž zrovna potkal jednu školu a asi zrovna šla něco dělat do parku. Odpoledne jsem se vydal do čínské čtvrti, kde jsem ale moc nepochodil, ale zato jsem se tam trošku prošel k návštěvě muzea námořnictví. To jsem chvilku hledal a mezitím jsem našel jiné muzeum. Protože počasí bylo trochu deštivé, tak jsem do něho zalezl. Po zaplacení vstupného ve výši deset dolaru, tj asi sto padesát korun, jsem si v první chvíli nadával, kam jsem to vlezl. Prostě takové divné umění - resp. nějaké historické šaty či co. Ale pak jsem si říkal, že na ukazatelích jsou i další patra a vydal se vzhůru do nižších pater (vstup byl přes horní patro). Zde jsem našel expozici ekologie, vesmíru či pokusů. To mě nedalo, abych nevyšel nahoru a u vstupu se nezeptal, zda-li se může fotit. A hle - mohlo. Sice bez blesku, ale to se nějak zvládlo. No a v muzeu jsem strávil snad tři hodiny. Večer opět přijel busem do domova a rozloučil jsem se s dalším spolubydlícím, který dneska odjíždí. Poté jsem opět prohlédl poštu a začal se trochu balit. Inu, za 36 hodin odjíždím, kufr má skoro 24 kilogramů a tak si říkám, jestli projdu. Podle oficiálních informací je váha max. dvacet kilo. Při nejhorším začnu řešit na letišti. Nových věcí sice moc nemám, ale přece jen člověk za celou dobu posbíral nějaké materiály. Na úterý, které je poslední, mám v plánu jít do muzea námořnictví a hlavně do největšího akvária jižní polokoule.Večer v pět máme je česká mše, kterou bych chtěl stihnout. A pak ještě do australského domova, přesun na letiště a ve středu ráno v 8.00 hodin odlet do Soulu. Tam nás čeká noc v hotelu - a bude jistě plná zážitků. Vše se pomalu uzavírá, smutek naštěstí zatím nepřichází...
|
|
Středa, 30 Červenec 2008 01:00 |
|
A je to za námi! Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, sedím na palubě letadla Korean Air a mířím do Soulu. Nicméně aby pořádku bylo učiněno za dost, tak musím popsat ještě poslední den. Ačkoliv by se mohlo zdát, že bylo určeno už jen pro balení, tak to jste na omylu. To jsme stihli v noci předtím, takže ráno patřilo výletům. První z nich byl do největšího akvária jižní polokoule, kam se šly podívat stovky lidí. Myslím si, že akvárko je dobrým byznysem - třeba vstupné pro dospělého je okolo třiceti dolarů. Nicméně na jednom místě najdete hodně tvorů podmořského a podoceánského světa. Největší pozornost ale má v první řadě krokodýl (který je téměř u vstupu) a pak procházka "pod vodou", která je doplněna i o zvuky z hlubin moře.
|
|
|
|
|
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 Další > Konec >>
|
|
Strana 1 z 4 |
Nenechte si ujít
|
